Začíná Advent, ajejej, to je honička…STOP 🙂 VRAŤME SE K TRADICÍM…

Vánoce asi všichni milujeme, ale doba předvánoční je vždycky frgot….uklidit, přemýšlet o dárcích, nakoupit dárky, upravit dům, vše dofinišovat v práci, protože končí rok atd atd…všude je šílený blázinec a u nás doma také…těžko žijeme v tady a ted a myslíme jen na to, aby oněch pár dnů, které brzy přijdou bylo prostě nej…Je velmi lehké nechat se tímto maratonem pohltit, ale nemusíme, volba je opět kde? u nás 🙂 K svátkům Vánoc se pojí nejvíce pohádek a jsou obaleny mystikou, uvnitř sebe jsem vždy toužila po tom, abych energii Vánoc uměla využít i trošku jinak, hlouběji a asi před 3mi lety ke mně „náhodou“ dorazila knížka od Ludmily Sůvové: Naše tradice (prodává se např. v knihkupectví U Džoudyho IP Pavlova, Praha) a během pár dní jsem ji doslova vychramstla…Píše v ní o důležitosti tradic, které jsou „duchem národa, jeho ochranou a jedinečností, moudrostí!. Mluví o energiích, které se se na nás snážejí v jednotlivých obdobích roku a které jsou právě podporovány tradicemi a rituály, které se k ním vážou…a právě prováděním rituálů se otevíráme těmto energiím, které pak mohou volně proudit a my je můžeme nechat působit a prožívat je v emocích hlouběji než kdykoliv jindy…

Od té doby se řídím návody z této knížky a musím říct, že naplno prožívám a uvědomuji si důležitost všech svátků v roce a užívám si jejich poselství skrz rituály, psaní poznámek a pocitů z těchto dnů….

Ráda bych se s Vámi podělila o úryvky z této knihy, jelikož v ni věřím a jsem vděčná za to, že jsem ji objevila…Věřím, že může být ku prospěchu i dalším bytostem…

Co jsou Vánoce? Období zastavení, rozjímání, pokání, uvědomění. Začínají Adventem a končí dobou povánoční. Tuto dobu jsme dostali od Vesmíru k zamyšlení se nad svým životem. Snáší se na nás celá řada podpůrných energií, které nás provázejí celým tímto obdobím. Ne náhodou jsou v zimním období, kdy den je krátký a večery dlouhé a my máme dostatek času (tedy můžeme mít, když budeme chtít) na přemýšlení, na setkání se s přáteli, na povídání, zkrátka na objevování nových věcí , které se dotýkají naší osoby. Přicházejí k nám energie čistoty, abychom mohli využít vše, co nám tato vzácná energie přináší, vymyslely  naši předkové šestitýdenní cyklus zvyků při jejímž dodržování se můžeme dotknout své duše. Zvyky jsou pomůckou ritualizace uvnitřňování, vtáhnou nás do atmosféry a pomůžou být tady a ted. Praktikování tradice nám může přinést nějaké poznání, zkušenost a uvědomění…je dobré pořídit si zápisník a vést si o svých pocitech záznam, zaznamenat, co nás upoutá během šestinedělního obobí, popsat si prožívání Vánoc, co je pro nás a naši rodinu důležité, co nás nejvíce oslovilo a co bychom chtěli přenést do každodenního života. 

Začněme první adventní neděli…Advent znamená příchod a je dobou očekávání příchodu někoho, něčeho, co nás zachrání, spasí…Symbolem Adventu je věnec jako symbol vítězství světla nad tmou, dobra nad zlem.

První adventní neděle 

Při probuzení v tento den zustanme chvili ležet v posteli a uvolněte celé tělo, dejte mu pozornost a zhluboka se prodýchněte. Pozdravte následující den a zkuste se naladit na sebe, jakou máte náladu, jak se cítíte. Vesmír nás obdařil čistou energií křtu. V každém z nás se bude malinko jinak projevovat a vytvářet jiné pocity. je to proto,že tato energie nese poznání domova. Touhu někam patřit. Dostáváme ji proto, abychom se v tomto týdnu oddali rozjímání o tom, jaký vztah máme k domovu, k národu. A k tomu patří i vyzdobení našeho příbytku. Na domovních dveřích by měl být věnec ze slámy, který symbolizuje slunce, adventní věnec na stole by měl být ze stálozelených jehličnanů a se svíčkami, symbolizuje věčnost, nezničitelnost, svíčky 4 světové strany, 4 živly a 4 adventní neděle…Barva svíček je nejčastěji červená (znamená životní sílu, sebedůvěru, vitalitu), bílá (čistota, nové začátky, svoboda), fialová (pokání, spojena s intuicí) a růžová (radost a oslava), stříbrná a zlatá jsou barvy bohatství a bereme je jako zpestření těchto dnů. To, že jsme myslí u výzdoby svého domova, nás vede k zamyšlení na symbolikou, můžeme si v tichu rozjímat nad vlastností, nad kterou jsme zvítězili nebo si o tom popovídat s přáteli.

Až budete zapalovat první svíci, nezapomente, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost. S nadějí, kterou v sobě skrývá, ji zapalte…

Druhá adventní neděle

Nejen druhá adventní neděle, ale celý druhý týden je ve znamení LÁSKY, při zapalování druhé svíce na tuto energii lásky mysleme,  ve znamení vztahu k našim nejbližším…tento týden bychom jim měli obstarávat dárky, jejich hodnotu neurčuje hodnota finanční, ale spíš to, jestli jsme opravdu přemýšleli nad tím, jestli se dárek bude líbit a vyjadřuje náš vztah k obdarovanému, každý dar by měl obsahovat kousek nás a vyjádřit  spojení s druhým člověkem…tento týden máme také možnost poděkovat svým blízkým za vše, co pro nás dělají a říct jim, jak důležití pro nás jsou…žádné dobré skutky nejsou samozřejmostí, nic, co v životě máme není samozřejmostí…

Jak jste tento druhý týden prožili? Povím Vám své uvědomnění:  Mě opravdu energie vtáhly do příběhu: celou neděli jsem byla velmi nepříjemná na děti, nervozni, dostala jsem se do kolotoče úklid, vaření, je toho příliš, to nestihnu apod…děti jsem si vůbec neužívala, chtěla jsem to mít doma pěkné a večer jsem náhodou zapla televizi a…Kramer a Kramerová, pro ty, kdo neznají –  přiběh o dítěti, jehož matka mu odešla, aby se dala jaksi psychicky do pořádku, nechala dítě s jeho velmi zaměstnaným otcem, který byl na něj právě zpočátku velmi nervozni, porad pracoval, nenašel si na něj čas, ale postupně se otvíral, dojemná byla scéna, kdy kluk spadl na hřišti a otec ho celého v krvi odnášel do nemocnice…v tu chvíli jsem byla v slzách i já a uvědomila si, jak často jsem právě jako onen tatínek, děti mě vyrušují, když si chtějí zrovna hrát a já vařím, kontroluji mail apod…jak se asi cítí? ve filmu jsem to jasně viděla, klučík se cítil odstrčený, nemilovaný, stále se ptal po mamince, chtěl pozornost, hrát si s tátou, obejmutí….no..prořvala jsem celý zbytek filmu , ale celý další týden jsem měla prioritu č.1 – hraní si, bytí s dětmi a hlavně pozorování jejich reakcí na moje reakce…neodstrkuji je nervozně? musím opravdu nutně toto vše dodělat a pak teprve si užít čas s dítětem? nešlo by to obráceně? jsem velmi vděčná za to, že jsem „náhodou“ film shlédla, celý další týden jsem si s dětmi užívala téměř každou minutu :-))

Třetí adventní neděle