Příchod Marušky aneb Dá se v porodnici prožít mystický porod?

Termín porodu je 10.11.2015, v pondělí 9.11. jdu do porodnice na kontrolu, nechci ani vedet, jak hodně jsem otevřená, cítím, že na to nemám právo, že věci mám nechat PLYNOUT…už se totiž vše blíží a já se chci jen ODEVZDAT (viz článek Pár dní před porodem)…Večer volám mamku na hlídání, praskla mi nejspíš voda, kontrakce ale žádné, nikam nespěchám, pomalu si dobaluji tašku a soustředím se na sebe, jinak to totiž ani nejde…“Marie, už brzy se uvidíme…“ šeptám dojatě. V porodnici mi oznámili, že plodová voda neteče a ani netekla, ale otevřena jsem na 2 cm a mohu tam zůstat…nenene, raději jedu domů, chci vidět kluky a přitulit se k manželíčkovi…spinká se mi tak slastně…

Ráno mě probudí teplý, mokrý klín – že bych se zase počůrala nebo co? 🙂 Nevypadá to, voda mi totiž teče proudem  a já už cítím, že to je ONO!! Je asi 6hod. ráno, vařím si dátu masalu pro silnější kontrakce, nikam nepospíchám (v porodnici mi řekli do hodiny, já ale cítím, že to není třeba), vysloužím si ještě od mamky obdivný pohled, že takto klidnou rodičku snad nikdo neviděl, že to není možný…ANO, CÍTÍM KLID, MÍR, ODEVZDÁNÍ a jsem vděčná za přípravu (viz. článek), kterou jsem neodflákla…prohlížím si své porodní „taháčky“ na uvolnění, zkontroluji, zda mám zbalenou svou strážkyni Kuan Jin a kartu Panny Marie, požádám je o pomoc s odevzdáním a jedeme…

Chci zastavit v lese…Je nádherný teplý podzim, fouká vítr a já cítím podporu ze Slunce, splývám s mechem a borůvčím, po kterém kráčím a vítr, který ohýbá mladé břízky, mě hladí a ukazuje mi svou MOCNOST A SÍLU, mocnost a sílu Přírody, tito všichni stojí při mně, cítím a vnímám je mimosmyslově, jsme JEDNÍM….Voda mi stále odtéká, rozdýchávám nepravidelné kontrakce a stále mi zní mezi kontrakcemi „ODEVZDÁNÍ, KLID, MÍR“

v porodnici jsme asi v 11hod, porodní asistentka mi dává milion otázek (stejné jako v noci), čte můj porodní plán a vrtí nad ním očima…na chvíli zalituji, že rodím zde, ale rozhodla jsem se v přípravě, že jsem připravena na vše a tak nechávám lítost odplynout a soustředím se na sebe a Marii v bříšku…Připomínám si: „Ano, je to Tvá volba být tady a i tady si můžeš stát za svým a rodit přesně tak, jak chceš. Ty jsi tím kormidlem, máš právo volby, personál je Tvůj pomocník“..jeee, to je úleva…

Na porodním sále kontrakce zesilují, cítím, že vše plyne přesně tak, jak má, každou pochybnost nechávám vědomě odejít, odevzdám…Porodní asistentka mě na chvilku znejistí slovy „ty kontrakce teda nic moc“, tělo na to okamžitě reaguje, kontrakce ustávají…Vše si uvědomím A VNITŘNĚ SE PODPOŘÍM: „JE TO JEN HRA, VŠE JE V POŘÁDKU, JE NA TOBĚ, ČEMU UVĚŘÍŠ, KONTRAKCE JSOU PERFEKTNÍ A ZESILUJÍ“ – KONTRAKCE JSOU V OKAMŽIKU ZPĚT 🙂 Opět děkuji sama sobě za přípravu…Kontrakce hodně zesilují a já v nich zpívám Marušce ÓÓÓÓ (nebo tak něco, ani nevím :-), je mi slastně a Aramejský Otčenáš hraje Martinovi na telefonu a já se k němu přidávám, v každé kontrakci vidím Matku Zemi, JSEM LÍPOU, kterou proudí energie, míza, JSME BOHYNÍ, vše vyprávím Martinovi, VIDÍM SKŘÍTKY A VÍLY, JAK MI POMÁHAJÍ (zpívám také tu písničku z Ať žijí duchové), mezi kontrakcemi vtipkuji a Martin se mě ptá, jestli jsem si nevzala nějaké drogy, jsem totiž naprosto vysmátá 🙂

Najednou cítím, jak Maruška sestoupila úplně dolů a chce ven, ten tlak je k nevydržení…Jdu na porodní stoličku, asistentka se mračí, já bez ostyku vyslovím „já to potřebuji takto a hotovo“, naprosto důvěřuji svým pocitům a tlačím, je kolem mě najednou asi 6 lidí a Maruška leze porodními cestami tam a zpět, to jsem nečekala, říkám si, kontrakce skoro nikde, ale stále nám plně věřím a mám spoustu síly…mám pocit, že tlačím až příliš, není to dle mých představ, ale nepřestávám, paní doktorka říká, že vidí hlavičku a chce vidět celé miminko – to já taky…zatlačím ze všech sil a Maruška je tu 🙂 Konec byl tedy makačka, měla totiž snůru kolem krku a vracela se zpět, ale je to ted už uplně jedno…jsme u sebe, je překrásná a to je ted nejdůležitější….voní, napije se ukázkově mého mlíčka, téměř nepláče…vše je tak, jak má být…Marie je krásná, klidná, úžasná, vítám ji mezi námi a děkuji životu za tento porod, za tento okamžik, který mě opět posunul na mé cestě, řekl mi hodně o sobě samé a řekl : ANO, DŮVĚŘUJ SVÝM POCITŮM, STŮJ SI ZA NIMI…JSI ŽENA, BOHYNĚ, LÁSKA…

Aramejský otčenáš Maruška stále miluje, vždy ji uklidní jeho poslech a mě připomenu tuto chvíli, kdy se Nebe dotklo Země a nový život byl tu 🙂