Máte už té letošní zimy až po krk? Jak nás RITUÁLY drží v radosti….

Každý měsíc má 30 nebo 31 dní, ale co leden? Také máte pocit, že jich má nejméně 40, že se strašně vleče a že ta zima je letos zas nějaká dlouhá?

Také jsem to tak vždycky měla (neříkám, že někdy nevstanu „prdelí napřed“ a pak nadávám), letos i přes tuhou zimu se ale většinou cítím úplně jinak –  RADOSTNĚ, VDĚČNĚ A SMÍŘENĚ 🙂 Pátrala jsem po tom, co je jinak – kromě toho, že jsem na sobě minulý rok zapracovala, je tu ještě jedna důležitá věc, která mě (a troufám si říct, že i celou rodinku) drží v radosti –  a to jsou naše RITUÁLY….

Jsou to takové nepatrné každodenní věci, které nám dělají radost, nezaberou téměř žádný čas, jen si k běžným aktivitám přidáme něco navíc a jakoby jsme cítili, že ať se venku děje cokoliv, mrzne, fouká, Slunce nesvítí, tak právě tyto male radosti nám připomínají svit Slunce uvnitř nás a záři mezi nami, kterou jsou tu VŽDY a VĚČNĚ, JEN STAČÍ SI VZPOMENOUT A PŘIPOMENOUT 🙂

Rozhodla jsem se, že se o některé z nich s vámi podělím:

Ranní vstávání

Typické ráno u nás: Ráno je nás v posteli většinou 5, takže máme s manželem asi 1 cm2 každý 🙂  první vstane Maruška okolo 5 hod a začne si něco pobrukovat nebo nás plácá do hlavy, což probudí i ostatní a chviličku se po sobě válíme, když už je potřeba vstát, zazpíváme si společně (někdy jen já) „DOBRÉ RÁNO RANÍČKO RANÍČKO, JE KRÁSNÝ DEN, KRÁSNÝ DEN, PLNÝ RADOSTI, JE KRÁSNÝ DEN, KRÁSNÝ DEN, PLNÝ RADOSTI(Adámek přidává ŽÁDNÉ STAROSTI :-)“  pak otevřeme dveře z ložnice dokořán,  nadechneme se čerstvého vzduchu a pozdravíme ptáčky, zvířátka, všechny stromečky, obláčky, kluci většinou přidají i auta a popřejeme jim take krásný den….při nádechu si vždy představuji, jak do mě vstupuje krásná čistá nova energie a i když Slunce zrovna nesvítí (určitě je tam, i když za mráčky) , představím si, jak jeho paprsky objímají mé tělo a přináší do něj klid, mír  a radost a stejně tak i do celého mého dne – hned je mi lépe na světě, i když jsem za noc třeba 5x vstávala na kojení… poprosím pak v duchu naše andělíčky, ať nás všechny celý den ochraňují a hned cítím příliv důvěry a bezpečí….pak si říkám ještě své tajné modlitbičky 🙂

Když Davída odvezeme do školky, pustím dětem 15min Kouzelnou školku a dopřeji si RITUÁL JEN PRO SEBE – pár minut cvičení nebo meditace, chvíle jen pro mě, ve které si připomenu, kdo opravdu JSEM JÁ. Někdy se nechám zlákat egem a začnu uklízet čurbes po snídani, vždy pak ale cítím, že mi mých pár minut schází…

I presto, že se mi někdy velmi nechce, snažím se každé dopoledne vyjít si alespon na chvilku na čerstvý vzduch a nebo si s dětmi zacvičit, vždy nám to udělá dobře….dovolíme si ale občas jen tak polenošit u televize ( to je pro mě velký pokrok, ještě nedávno jsem si připadala jako ta nejhorší matka, když jsem je nechala dívat na televizi déle než 20minut…a přitom to může být fakt pohodička, pokud zrovna nepustím Star Wars a podobné moderní „pohádky“, tim se zdaleka vyhýbáme, vypozorovala jsem, že dětem ani mě nepřináší žádný dobrý pocit…)

Snídaně, oběd nebo večeře – společné stolování, chvilka jen pro blízké…

Většinou se nám nepodaří snídat a obědvat pospolu, večeři ale většinou zvládneme dohromady a já ji vnímám jako každodenní malou oslavu našeho společného bytí…

Když dame jídlo na stůl, chytíme se všichni za ruce a zazpíváme si společně „POSPOLU POSPOLU SEJDEME SE U STOLU, KDYŽ SI RUCE PODÁVÁME, ZA JÍDLO TI HOLD VZDÁVÁME, ZEMIČKO ZEMIČKO, NAŠE DRAHÁ MATIČKO“  a děti zařvou spontálně DĚKUJEME ZEMIČKO ZA PAPÁNÍ (za písen děkuji lesní školce Sedmikvítek www.7kvitek.cz, mají ji na svém videu, poslechněte, je perfektní, frčíme na ní již skoro 3 roky). V tomto krátkém zastavení před jídlem vidím nejméně dvě pozitiva – kromě díků za potravu, čímž se nám jídlo nestává samozřejmostí, SI VŽDY UVĚDOMÍME I PŘÍTOMNOST OSTATNÍCH ČLENŮ RODINY, KDY SI VŠICHNI VĚNUJEME POHLED DO OČÍ A JSME OPRAVDU SPOLU „TADY A TED“. Při jídle nikdy neřešíme nic vážného, nepoučujeme a tak, snažím se, aby to byl vždy příjemný čas…poslední dobou si vyprávíme o jednotlivých surovinách, ze kterých je jídlo vařené, jak se k nám dostalo na stůl, jakou pout´ muselo vykonat, než se k nám dostalo….děti to velmi zajímá a vnímám, že poté stravě přiřadí daleko větší hodnotu – viz Fazolový guláš v sekci Recepty na této stránce, tam se o takovém příběhu „paní Fazolky“ rozpovídávám vice.

Usínání, uspávání

Večer je se třemi prcky dost často hektický, chvilku klidu si užívám při společném uspávání….pamatuji si, jak mě vždy štvalo ležet u Davida v posteli dlouhou dobu než usne, snažila jsem se být milá, ale v duchu jsem si říkala: „už by měl spat sám, je dost starý, já mám takový práce a budu tady jak blbec 2 hodiny čumět a zdržovat se, tak už sakra spi“ a on ne a ne zabrat, myslím, že mu nebylo uplně pěkně po tělíčku a dušičce…. pak mi jednou má moudrá maminka řekla: „jen si to užívej, dlouho to trvat nebude“ a tak jsem to jeden večer zkusila a vzala si k uspávání knihu, Davida jsem držela za ruku a v druhé ruce jsem měla svou oblíbenou knížku a četla si, byla to parade a uspávání pro mě začalo být chvilkou relaxace….

….poslední rok jsem to společné uspávání ještě povýšila a David je nadšený a tento náš malý rituálek vyžaduje každý večer….a já taky….nejdříve dětem manžel poví vymyšlenou pohádku, obdivuji ho, každý den vymyslí jinou, Adámek u toho usne a já si pak lehnu si k Davídkovi do postele, zeptám se ho, jestli ho něco z dnešního dne netíží a kde tu tíhu případně v těle cítí, když ano, povídáme si o tom a dame třeba tu bolístku pryč ( o tom vice v článku Jak na nemoci aneb Mentální harmonizace dle Terky – je rozepsán, bude brzy :-)), pak poděkujeme andělíčkům, že nás ochranovali celý den a zazpívám mu, miluji totiž zpěv  – jednou zpívám Modlitbu od Marty Kubišové, jednou Haleluja od Naty Hrychové a někdy Můj Pán sílu mi dá  (odkazy na první dvě mate pod článkem, třetí jsem nenašla, tak jsem vám ji nazpívala já a mate ji tam take :-))

Po zpívání si Davídek vybere vozítko, kterým se projede do světa snů po duze a jedeeeeme (barvy ho přivedou  hravě do alfa stavu, domů) : nejdříve jede po červené krajině plné vlčích máků, potom po oranžových pomerančích, poli plném žlutého obilí a zalité Sluncem, všechny barvy prosvítají jeho tělíčko, duši i mysl, po zelené louce jede až k moři, skočí do vody a krásně blankytně modra barva ho omývá, nebe je take jasně modré bez mráčku, pak přejede přes most, který je posetý fialovými kvítky, krásně voní a dovede ho až ke sprše světla, která z něj smyje vše to, co již nepotřebuje, průzračný potok vše odnáší matičce zemi a my jsme v krajině snů….tam si najde svoji postýlku, většinou je z peří a má bílou barvičku (to si vymýšlí sám), zavrtá se do ní, někdy ho obejmou andělíčci a kolíbají tam a zpět a je v naprostém bezpečí a tak to bude celou noc a celý další den a on usíná…. a neusíná jen v představě,ale hned usíná opravdu….a mě hřeje celé tělo od srdce dale a dale a ještě si chvilku polehávám a někdy take usnu 🙂

a když neusnu, na pár minut si protáhnu tělo a snažím se  strávit nějaký čas s manželíčkem…. nejraději v tichu, vděčnosti za něj, děti, život, v obejmutí….

Před usnutím si v pár sekundách povím zase své tajné modlitbičky a je mi blaženě 🙂

At mír a klid zůstává ve mně , se mnou i s touto krajinou a šíří se dál….At jsou stastny vsechny bytosti….

Odkazy

Marta Kubišová – asi všichni znáte :-), je stale aktuální

Naty Hrychová Haleluja – je to anděl na zemi…

Můj pán sílu mi dá  (Maruška se přidává, je natočeno jako video, položený tel na kuchyni, jinak to neumím, já IT antitalent, takže jen zvuk je důležitý -nejsem zpěvačka, ale chtěla jsem se podělit  🙂 tuto písen totiž miluji)