10 tipů pro RADOSTNOU VÝCHOVU aneb Jak se z toho nezbláznit 🙂

Mám děti 3 a narozeny takto: 2011,2013 a 2015… Lidé mě často litují se slovy:“Jak to můžeš dát?to je děsný “ a to zvlášť, když vidí starší chlapce, jak to umí řádně „roztočit“. Přiznávám, někdy je to dost náročné, ale většinou si situace náročné dělám sama, jak posléze zjišťuji…buď zbytečně vše honím a nebo své děti zbytečně měním a nebo si beru zodpovědnost za všechny jejich pocity a nálady a kritizuji se vnitřně jako „ne dost dobrá matka“, když dítě dělá to a to a není to zrovna společensky uznatelné 🙂

Poslední měsíce mám ale stále větší a větší radost z bytí se svými dětmi, jejich výchovu si užívám více a více a můžu říct, že jsem s nimi dokonale šťastná a děkuji Bohu za tu možnost a příležitost být jejich matkou…Mám vystudovanou sociální pedagogiku na prestižní univerzitě, sebezkušenostní výcvik v Gestalt terapii, ale největší škola je životní zkušenost v praxi, doma, v každodennosti…nic mi nedalo více než právě býti Matkou…

Napadlo mě shrnout 10+1 tipů, jak a proč mi to celkem funguje 🙂

  1. Respektujme nejenom své děti, ale také sami sebe – velmi často jdeme za hranice našich možností a fyzických i psychických sil jen proto, abychom uspokojili potřeby našich dětí a myslím, že to je špatně…je nutné umět také řici „NE“, já si teď potřebuji odpočinout, nech mě prosím na chvíli odpočinout…“ apod…pokud nebudeme v pohodě my, odkud budeme neustále brát energii a předávat ji dál? Maminky, mysleme také na sebe…Ono dítě neumře žízní ani hlady pokud dostane napít nebo najíst o pár minut déle, nebude plné traumat nebo se cítit osamocené, pokud si s ním nepůjdete okamžitě hrát, vždy, když si Vás žádá…Respektujte sami sebe a buďte k sobě laskaví a tím učte své dítě respektu k sobě samému, to je více než podané jídlo do sekundy apod…s tím souvisí i další tip…doporučuji článek na www.terezakramerova.cz, jmenuje se Respekt až za hrob
  2. Buďme šťastní, nezapomínejme na své sny a koníčky a učme tak dítě býti šťastným, děti se totiž nejvíce učí nápodobou….žijte své sny, zařiďte si život tak, abyste byli šťastni a spokojeni, zodpovědnost je na Vás a pokud např. rádi cvičíte, cvičte dál, rádi  i když máte děti, najděte si čas na své koníčky a sny, nepodlehněte názoru, že s dětmi vše končí…vše se dá, i když po nějakou dobu možná omezeně…jen se ozvěte, poproste někoho o pomoc a žijte svůj život, nikoliv jen ten dětský…není to sobectví, je to nutnost…pokud vše podřídíme jen dítěti a budeme upřímní ke svým pocitům, určitě uvnitř sebe najdeme semínko křivdy, viny a dítě to cítí…
  3. Zkusme být POZOROVATELEM SVÉHO ŽIVOTA…v těžkých chvílích se zastavme, hluboký nádech a výdech a zkusme být pozorovatelem sami sebe, představme si, že na sebe hledíme z výšky, naši situaci vidíme na filmovém plátně a jsme jejím pozorovatelem…DŮLEŽITÝ JE MOMENT ZASTAVENÍ a dech!!! Mockrát se mi takto podařilo se situaci zasmát místo toho, abych do ní „naskočila“….např. vztekající dítě v obchodě, válící se po zemi, kopající nohama, obchod plný…měla jsem chut ho vyhodit ven na mráz nebo mu jednu ubalit, řekla jsem si stop!!, koukla se zhora a uvědomila si…“toto není můj vztek, ale jeho vztek“ a představila jsem si nás ve filmu a ihned jsem se přeladila, byla by to celkem dobrá komedie ze života 🙂 Další situace: vařím, ruce oblepené strouhankou a do toho jedno dítě řve, že chce okamžitě napít, druhé, že chce, abych okamžitě přišla a podívala se na jeho výtvor z lega a nejmenší Maruška mi visí na noze a chce pochovat…cítím vlnu bezmoci, stažený žaludek, v hlavě milion myšlenek co dříve a jsem smutná, že nemohu všem vyhovět a uspokojit je – stop!!,koukám na sebe a zase komedie, směji se a vše postupně  vyřeším s klidem, mírem a úsměvem…
  4. Nebojme se být „špatní“, říci NE, nastavujme hranice – děti to totiž mají rády, pomáhají jim poznávat svět a ukotvit se v něm, co dítě učíme, když ho necháme do nás např.mlátit ve chvíli, kdy mu např.nedáme bonbon před obědem?  kde jinde se dozví, že některé věci zkrátka ve světě takto nejsou než od rodičů? Bude umět sám říkat NE a DOST ve chvílích, kdy mu bude něco nepříjemné, když to neumí jeho rodiče? opět učení nápodobou…
  5. Radujme se z bytí „tady a ted“, učme se to od dětí, vraťme se k dětství…zastavme se a pozorujme  na chvíli své děti, jak jsou radostné z objevování světa, jak jsou celou svou osobností ponořeny do činnosti, kterou právě dělají, jak se umí upřímně usmát a podívat do očí druhému člověku, jak si umí pěkně zatancovat, zaskákat, poválet se v blátě, sněhu… umíme to také? zkusme se ráno probudit a rozhodnout se: DNESKA SE BUDU RADOVAT S DĚTMI, HRÁT SI A UŽÍVAT SI JE, NIC JINÉHO NEMUSÍM…jeden den bez teplého super oběda a v bordelu zvládnete..i když…možná jich pak bude více a více 🙂 můžete se legálně zbláznit, dělat si uplne to, co chcete a ještě dostanete odměnu….úsměvy a jiskřičky v očích Vašich ratolestí…pak SUPEEEER, JUCHUCHUUUU…užívejte si chvíle s nimi, za chvíli třeba opustí Vaše hnízdečko a frrrrnk
  6. Život žijeme v etapách, po bouřce se vždy rozsvítí opět sluníčko… toto mě naučila moje maminka…každý den nemůže svítit sluníčko a když jsou děti třeba zrovna nemocné a nebo protivné, řekněme si…toto je jen etapa, za chvíli bude lépe…programujeme tím zároveň mysl pro lepší zítřek a ucítíme hned úlevu…tedy alespon já…
  7. Vnímejme děti jako své PARTNERY na životní cestě…než začnu nadávat nebo poučovat nebo nějak reagovat na např. rozlitý juice na stole, představím si své dítě jako návštěvu nebo jako svou kamarádku…řvala bych na ní takto? jak se asi cítí? opravdu se stala taková tragédie?
  8. Zaveďme RITUÁLY…uvědomuji si, jak naši rodinu ztmelují naše společné rituály, napíši o nich určitě celý článek, neboť si ho zaslouží…písnička pro dobrý den a pusa na přivítanou, pozdravení nového dne, kytiček, ptáčků a jiných tvorů, posezení u oběda a píseň díků za jídlo, rituál uspávání – pohlazení, díky andílkům za ochranu, uvědomění si všeho, co se stalo, písnička, hlazení…to je teda min. na článek, ve kterém rozepíši, jak to u nás chodí a jak je milují děti..Davídek mi tudle řekl: „to usínání s Tebou v postýlce, to je ta nekrásnější část mého dne, jsem tu v bezpečí“
  9. Zaměřeno na VDĚČNOST…před spaním si vždy procházím svůj den a uvědomuji si, za co vše můžu být v životě vděčná…za střechu nad hlavou, za jídlo, za to, že mohu chodit, dýchat a za to, že to samé mohou mé děti, můj manžel, že máme všechny nohy, ruce, že můžeme být spolu, můžeme jít ven, pozorovat květiny, slunce, slyšet ptáčky….je toho milion, stačí si jen uvědomit – viz můj článek „KDY BUDU DOKONALE ŠŤASTNÁ?“ tuto vděčnost můžeme procítit kdykoliv, stačí se jen zastavit a uvědomit si, co vše v životě mám…včetně sama sebe…
  10. Pokud jsme před výbuchem – VYPADNĚME SE PROVĚTRAT!!!zařidte si hlídání a vypadněte z domu, změňte prostředí, jděte na kick box, spinning, proběhnout se, vymlátit se do polštáře, vyřvat do auta… udělejte cokoliv, abyste se zbavili vnitřního přetlaku, za které Vaše dítko nemůže….
  11. A NAKONEC JE DOBRÉ SI UVĚDOMIT, ŽE NIC NENÍ NÁHODA, ŽE KAŽDÁ NAŠE ŽIVOTNÍ SITUACE MÁ SVÉ OPODSTATNĚNÍ A SMYSL A ŽE POKUD NENÍ ZROVNA RADOSTNÁ, PAK NÁS URČITĚ NĚCO UČÍ A JE HODNOTNOU SITUACÍ…ANI TO, JAKÉ DÍTĚ VSTOUPILO DO NAŠEHO ŽIVOTA, NENÍ NÁHODA, VYBRALO SI NÁS ZA SVÉHO RODIČE A PŘIŠLO NÁS LEDACOS NAUČIT, VŽDY JE NÁM NAKLÁDÁNO TOLIK, CO DOKÁŽEME ZVLÁDNOUT…a nezapomeňme, že máme právo na chyby a jsme dokonalymi rodiči přesně takoví, jací jsme, buďme tedy sami sebou 🙂